Ne vše je vždy bledě lososové, tejkit ízi

- r*žová je pro holky

Déér frends, Deli se Vám hlásí ze severských končin podruhé. Jsem tu už 3. týden takže průběh mého pobytu hýr už dostává jasnější obrysy. Především pak postavičky, jež mi dělají společnost, jsou teď mnohem barevnější.

Tak za prvé, už vím jaký je rozdíl mezi Jorunn a Eivind. Jorunn je žena, kápo, drsnej šéf. Eivind je ten kuchař Ratatouille.

Za druhé, Tatjana je z Německa a je vpoho, zadek gut. Víc, ohledně vzdělání nebo toho co dělá, snad netřeba. Prostě je fajn a jsem rád, že tu s námi je.

Třetí. S Dimitarem jsme plynule přešli na španělštinu. "¿que pasa seňor Dalí?","muy bien", "Angelina Jolie, Brad Pitt presentaré...fem tussen negrov" (ok, to není úplně španělsky ale neva...) "¿comprende?"

Teď si však vezmem trošku na paškál Jorunn

...ach jo. Ty dva týdny mě pěkně lezla krkem a nemohl jsem ji přijít úplně na jméno. Totiž, říkal jsem si "jó, sem tu novej, tak si mě oťukává, kontroluje každou blbinu co a jak dělám, ale to je asi normální když si pustí cizáka do baráku." Jo, jenomže když zjistíte, že taková bude asi pořád, a ne jen dočasně, řeknete si: "to je teda blbá kráva" "ta je ale zlá". Vlastně ji možná ani nezajímá kdo a odkud jste, jaké jsou vaše zájmy a podobně. Proč taky žejo? Pokaždé když na Vás promluví je to ve většině případů negativní...že když pracujete 5 hodin denně, půl hodina na oběd se nepočítá (to mi samozřejmě došlo, ale i tak prostě minutu po tom co se jdu převlíct přijde, a ačkoliv jsem zrovna ještě další půlhodinu přetáhl, zeptá se už potřetí jestli to vím a v kolik sem začal. Samozřejmě opovržlivě odpovím, ať nemá obavy a že mě momentálně nachytala dělat přes stanovený čas. Načež tedy kontruje tím, jak jsem donesl do domu trochu nepořádku, který po sobě musím uklidit). 

Jo, takovej zrovna ne nejvíc dobrej pocit z dobrovolničení, jakyho se mi zatím kdy dostalo. Potom se mnou u večeře u stolu cloumaly některy kydy plny předsudků. Jeden večer povídaj jaká náramná legrace byla, když psi nemohli na saních utáhnout dvousetkilovou babu (zřejmě výhra zájezdu přímo od Mekdondyho, ale na tom nesejde), druhej den pak storka o tom, jak tu  před dvěma lety, přijel pár vegetariánů a jak nikdy nezapomenou jaká hrůza je, se o vegetariány starat. Totiž...měli by prý jezdit v létě aby mohli spásat trávu za barákem a ne je obtěžovat se zeleninou či co.Wot d fak? Zelenina? Raděj být teda asi tlusťoch než vegoš. Zeptal jsem se, proč nedaj, vegetariánům nebo podobně nepřizpůsobivejm (!) a vlastní rozum používajícím lidem, zákaz vstupu. Sklidil jsem za to opovržlivej pohled. Poté jsem tedy dojedl ten výborně přesolenej bíf, zlostí zlomil párátko vedví (!) a šel nakrknutej do pokoje zahájit protestní spánek :P Jediné co jsem s tím tak asi mohl dělat no. Teda krom toho říct jim, že jsou totální zabedněnci a jít si hledat bydlení na mráz.

Nevěš hlavu kámo, na blba narazíš všude

Potom tu občas ještě padají taková moudra, jako to, co se děje tu, se týká vlastně celého Norska a jeho způsobů...Tedy, noři nejí teplý oběd jako my, středoevropané, ale mají na oběd chleba a večeří ve čtyři. Podotkl jsem, že nejsem v Norsku úplně poprvé, ale bydlel i u rodiny která obědvá a večeři má zhruba v šest. To prý ale nebyli skuteční norové, jen nějaká nová, moderní vlna či co. Tak se na to té vlny budu muset příště zeptat, ať zas nejsem někde za hlupáka.

Totiž, abych se přiznal...mám dycky, když slyším takovej sranec blábol, hrozny cukání něco nepěknyho říct. Raděj ale zatnu zuby, nehty abych nedopadl jako drzej Deli na mrazu. Řekl jsem si, že za ty čoklise a zimní skopičiny srandy to prostě musím překousnout a nedělat si s tím moc velkou hlavu.

Rozhodl jsem se na to jít z opačné strany. Dycky, když mě někdo takto iritoval, jsem sním raděj přestal diskutovat a měl nasranej ksicht. Teď jsem však rozjel jinou taktiku. Kdykoliv slyším nějakou zhovadilost nebo připomínku, vykouzlím na tváři ten nejkrásnější úsměv (leč falešnej) co dovedu a někdy se začnu dokonce i smát. Světe div se, je mi tak o něco líp i bez lámání nebohých, víte koho:) A zdá se, aspoň teda tento třetí týden, Jaruna Jorunn polevila a už se občas taky usměje. Trine říká, že to bylo i nějakým stresem který se tu občas nahromadí. A taky to je možná tím, že ne vše myslí Jorunn úplně zle, ale zkrátka neumí podat tak aby to neznělo jak od úplné krávy tak hloupě. Dostávám se tomu na kobylku ;)

A jestli to čteš i ty, "Jaruško", moc se ti omlouvám. A jestli tě v Česku okradli, tak jim to odpusť, nebo aspoň mě. A nemyslím to nijak zle :) Házet všechny do jednoho pytle a být pln předsudků je špatné. Teď samozřejmě nežertuji milé děti. Dosti mě to vzteká, ačkoliv všichni nějaké máme :(

Každopádně,

ač to tak třeba z předešlého odstavce nevyzní, mám se i nadále skvěle a jsem hepy jak dva grepy. Už vím jak s tím bojovat! Jupí! Už i vím jaké to je řídit spřežení 6 psů! Hustý! Dokonce vím jaké to je, když vám nějaká geomagnetická síla kreslí po obloze zelenym světlem. Taky hustý! V Kirkenes byl rusáckej jarmark s matrjoškama. Pořád hustý, ne tak moc, ale stejně! Rozpoznám už převážnou polovinu pésků, yeah! Dnes mám první den víkendu, fokumé!

skoro jak ty z lyžovačky co krouží nad Mohel

A teď ještě z trocha jiného soudku

 Možná někteří z Vás postřehli, že jsem nějak zmizel z fejsbuku coby já...moje pravé profil. Ne že bych Vás už nechtěl, drazí přátelé, nikdy vidět, chraň rohatá koza, to né! Jenom jsem se rozhodl ponořit do zdokonalení cizích jazyků, v čemž mi čas strávený prohlížením různých, ne vždy zrovna zajímavých příspěvků na FB, malinko bránil. Tož sem to udělal tak, že existuje ještě jeden fejkovej Deli co občas teda něco publikuje. Jestli s ním chcete pokecat co novyho u vás doma v Čekoslovakii nebo kolik vloček napadlo v Norsku, dotazy jestli bude ještě někdy hrát fotbal za Tygry apod,  přes mejla. ¿Comprende? 

Tejkit ízi