Přišel za mnou můj polský kolega, spolubydlící, jestli od něj nechci nějaký jeho sýr. Že jich má v ledničce asi deset a za chvíli jim projde datum trvanlivosti. Jestli bych si teda od něj nechtěl nějaký koupit. Koupit? Ok, proč ne. Za symbolickou cenu asi. Tak jsem si tedy tři vybral a zeptal se kolik za ně. A tu vám začal nahlas přemýšlet: "u nás stojí x zlotých, to se rovná ypsilon norských..." Vytřeštil jsem oči a popřál mu dobrou chuť. Jistě, pořád to byla poloviční cena toho, za co bych podobný sýr koupil tady, ale měl by si uvědomit, že kdybych takový sýr opravdu chtěl, a nedělal mu tím spíš laskavost, koupil bych si ho v obchodě i bez něj. No a tak mě trošku rozčílil, zaskočil, ale musím říct, že nepřekvapil. Už ho nějakou dobu znám...
To se stalo dopoledne. Poté, odpoledne, kuchtím a můj kamarád vchází opět na scénu. "Předevčírem jsi jel trajektem do Geirangeru. Mohl bys mi poslat fotku naší farmy?"... Je z trajektu pěkně vidět... V ten moment jsem chtěl začít počítat kolik mě stál lístek, kolik jsem dal za foťák a tak dál a tak dál. Hlavně teda trajekt, ten by si zřejmě kvůli "nějakému fjordu" nedovolil. Asi by té fotce odpovídala i cena, řekněme 50 korun. ...leč, polkl jsem slinu, zahnal kyselý výraz, usmál se a první deal se nekonal. Fotku jsem mu poslal zdarma. Tady je prosím i pro Vás :)
A nebuďmě takoví janci...
PS: kdyby jste se někdo chtěl stát mým prvním zákazníkem, rád Vám nějakou pěknou udělám nebo za symbolickou cenu nabídnu i v rámečku. Bylo by mi potěšením :)